Pracovní skupina dětské revmatologie - Česká pediatrická společnost JEP
Vážení rodiče, děti a dospívající,
připravili jsme pro vás informaci, která vám pomůže objasnit příčinu obtíží,
se kterými se vy nebo vaše děti potýkáte. K lékaři vás přivedla pravděpodobně
stížnost na bolesti nejrůznějších kloubů, které vás často provázejí a bývají
spojeny s vyšší tělesnou hmotností a tím i kloubní zátěží. Závěrečná diagnóza
po vyšetření lékařem zní : nadměrná kloubní volnost - hypermobilní syndrom. A
právě těmito řádky bychom vás chtěli blíže seznámit s tím, co to vlastně hypermobilní
syndrom je a jak je možno se s přítomnými obtížemi vyrovnat.
Právě jste se dozvěděli, co je nejpravděpodobnější příčinou vašich obtíží. Je to nadměrná kloubní volnost a hypermobilní syndrom. Co to vlastně všechno znamená ?
Jednoznačná příčina hypermobility není dodnes přesvědčivě odhalena. První zmínky o ní můžeme najít již v literatuře z doby 4. století před naším letopočtem. Víme, že hypermobilita může být součástí celkových onemocnění pojivové tkáně, ale v naprosté většině se hypermobilita vyskytuje samostatně bez jiného onemocnění. Určitou roli zde hraje dědičnost, protože hypermobilních lidí bývá v rodině často několik. Spíše vyjímečně se objeví hypermobilita jen u jednoho člena rodiny. Pro zvídavé uvádíme několik bližších informací o vazivové tkáni: ( číst není povinné ) Vazivová tkáň se skládá z vazivových buněk, vazivových vláken a mezibuněčné hmoty. Vazivové buňky fibroblasty vytvářejí předstupně vazivových vláken, která se spojují a vytvářejí vlastní vazivová vlákna a ta se dělí podle svých vlastností na kolagenní, retikulární a elastická. Kolagenní vlákna jsou nejobjemnější strukturou ze všech pojivových tkání. Jsou velmi ohebná a pevná v tahu,ale dokáží se prodloužit pouze o 8 – 10 % své délky. Podílejí se na stavbě těch složek, kde je vyžadována velká pevnost a ohebnost a to je u šlach a vazů. Kolagenů rozeznáváme 5 typů, kdy nejčastějším je typ I, který tvoří silná mechanicky pevná vlákna ( základ šlach, kostí ), typ II má tenčí vlákna, která lze najít v hmotě kloubních a elastických chrupavek. Typy III a IV představují velmi tenká vlákna, která tvoří součást cévní stěny , vazivo svalů a nervů. Typ V je obsažen v placentě. Předpokládá se , že právě změnou stavby kolagenu I nebo změnou poměru přítomnosti jednotlivých typů kolagenů dochází ke změně kvality této tkáně a ke vzniku hypermobility.
Diagnostika hypermobility je dána vyšetřením určitých kloubů. Dnes je nejvíce využíváno vyšetření podle pánů Beightona a Horana, kdy vyšetření kloubů je bodováno a dle výsledného počtu bodů je diagnostikována tíže hypermobility. Posuzujeme následující klouby : pasivní ohnutí v zápěstí a kloubech malíku směrem ke hřbetu ruky, aby malík byl rovnoběžně s předloktím ( jeden bod za každou stranu ), pasivní přiložení palce k předloktí (jeden bod za každou stranu ) protažení loketního kloubu do – 10 st. ( jeden bod za každou stranu ), protažení kolenního kloubu do – 10 st. (jeden bod za každou stranu ), při předklonu s nataženými koleny se dotkneme dlaněmi země ( jeden bod ). Celkem tedy maximálně může být 9 bodů. Hodnota 4 – 5 svědčí pro lehký stupeň hypermobility a hodnoty nad 5 bodů pro těžší významnější stupeň.
Z uvedených údajů je patrné , že mnoho lidí je hypermobilních a velká část z nich nikdy neměla potíže se svými klouby. Ve skutečnosti může být hypermobilita pro některé lidi i výhodou, mnoho houslistů a klavíristů mají hypermobilní malé ruční klouby, mnoho gymnastů a tanečníků má rovněž nadměrnou kloubní hybnost. Někteří lidé mají při své hypermobilitě obtíže – bolesti kloubů - mají tedy hypermobilní syndrom. Někdy se může stát, že mají lidé obtíže s kloubem, který je hypermobilní, i když nesplňují výše uvedená kritéria významné hypermobility.
Je potřebné ,aby lidé s hypermobilním syndromem znali problémy ,které jsou s touto odchylkou spojeny, aby případným obtížím mohli lépe předcházet. Nejčastějším příznakem je bolest. Obvykle se vyskytuje po těžké práci nebo po cvičení. Více problémů s bolestí je odpoledne a večer, kdy je pohybový aparát unavený a přetížený. Bolest může vycházet přímo z kloubu, ale může být lokalizována i ve svalech a šlachách. Mohou být postiženy prakticky všechny klouby včetně kloubních spojení páteře, ale nejčastěji jsou bolestivé kolenní klouby , které celý den nesou největší zátěž. Svalová bolest bývá tam, kde svaly v okolí kloubu musí pracovat více a usilovněji, protože kompenzují kloubní volnost zapříčiněnou přílišnou volností vazů. Při zvýšené svalové námaze se namáhají i šlachy , což způsobuje bolest v oblasti úponů šlach ke kosti. U hypermobilních lidí jsou časté a opakované drobné nebo větší úrazy. Zvýšená pohyblivost kloubů způsobuje, že jsou klouby náchylnější k výronům, drobným natržením šlachových vláken a svalových skupin a k jejich vzniku stačí menší síla než u lidí bez hypermobility. Vzniklé úrazy potřebují ke svému vyléčení mnohem delší dobu, než je tomu u ostatních. Jak ukazují poslední výzkumy, náchylnost k úrazům je dána i tím,že hypermobilní lidé mohou bez kontroly zraku nepřesně vnímat polohu svých kloubů, což opět vede k častějším úrazům. Tuto skutečnost je potřeba mít na paměti hlavně při sportu.
O tom, jak hodně nebo jak málo vás bude hypermobilita v životě omezovat a obtěžovat, můžete z velké části rozhodnout především vy. Často již samotné sdělení a pochopení problému může znamenat počátek léčby. Pokud jste dočetli až sem, máte již dostatek informací o hypermobilním syndromu a příčině vašich obtíží. Nyní se můžeme věnovat tomu, co dělat, aby vaše obtíže byly co nejmenší.
Jestliže se objeví bolesti po nadměrné námaze nebo i po drobném úrazu je potřeba dodržet následující opatření : Postižený kloub potřebuje hned odpočinout, potřebuje chladit třeba ledem, což působí proti bolesti a zmírňuje případný otok, může pomoci i zpevnění kloubu elastickým obinadlem. Důležité je uložení postiženého kloubu do zvýšené polohy. Jestliže příčinou bolesti není úraz, dělá kloubu dobře spíše teplo ( elektrická dečka, teplá koupel ). Jestliže bolest neustupuje a začíná významně vadit, je možno využít léčebného účinku paracetamolu ( Paralen a další ), kterému dává většina lidí přednost před ibuprofenem. Je vhodné brát léky v případě, že to je nutné, a není se třeba užití léků obávat, protože podání léku zkrátí dobu bolesti a zamezí dalšímu rozvoji obtíží v postiženém kloubu. Pocit bolesti může být zvýšen i tím, že se celkově necítíte dobře, že se nudíte nebo o své bolesti stále přemýšlíte. Proto je vhodné se při obtížích věnovat činnosti, která vás opravdu baví ( čtení knížek, společenské hry a jiné aktivity ).
Je možné opravdu udělat mnoho pro to, aby bolest nebyla tak častá nebo aby trvala kratší dobu. Je potřebné zabezpečit přiměřenou pohybovou aktivitu k posílení svalstva. Pohyb zlepšuje prokrvení svalů, zlepšuje pohyb nitrokloubní tekutiny, která je v kloubech. To vše zlepšuje dodávku živin pro kloub a zlepšuje i odvádění nepotřebných látek vznikajících při látkové přeměně. Pravidelné cvičení pomáhá udržovat klouby zdravé.Posilování svalů pomáhá udržovat kloub ve správné poloze a tím se snižuje i riziko úrazů.
Naučte se správné pohybové stereotypy správně stát, sedět, spát, zvedat břemena, nosit tašky. Nákresy na nácviku správného sedu naleznete v závěru tohoto textu. Školní děti tráví velkou část dne v lavici či u psacího stolu. Pro správný sed je důležitá správná výška židle a stolu. Při položení předloktí na stůl se nesmí ramena vytahovat vzhůru a chodidla musí být plnou plochou opřena o podložku. Při dlouhodobém sezení lze také s výhodou využít speciální míč „ Over–ball „ na kterém dítě buď sedí nebo se o něj opírá. I spánku je třeba věnovat patřičnou pozornost. Za nevhodné je považováno spaní v poloze na břiše. Důležitá je i výška polštáře. Ta by měla být jen taková,aby polštář udržoval hlavu v prodloužení osy páteře.Vhodný typ lůžka však nelze jednoznačně určit. Obecně platí,že lůžko by mělo být takové, abyste po probuzení nepociťovali žádné obtíže. Pokud musíte zvedat těžší břemena a máte hypermobilní páteř, je nejvýhodnější zeširoka se rozkročit, předmět uchopit ve dřepu a zvedat ho co nejblíže u těla. Záda by měla být po celou dobu napřímená. U činností prováděných v mírném předklonu je dobré nakročit jednou nohou dopředu nebo na mírný stupínek. Také typ obuvi, kterou nosíte není nepodstatný. Vhodné je nosit kvalitní obuv,která podporuje příčnou i podélnou klenbu nohy. Dlouhodobé nošení obuvi na vysokém podpatku může zhoršovat Vaše obtíže. Vaše obtíže může také významně zhoršovat nadváha. Je proto vhodné dodržovat zásady správné výživy a kontrolovat si pravidelně svoji hmotnost. S tím úzce souvisí i dostatek vhodné pohybové aktivity. Lidé s hypermobilním syndromem obvykle těžko snášejí dlouhodobé stání nebo sezení ve strnulé poloze. Proto je dobré dělat si v práci krátké přestávky na protažení celého těla. Školní děti by měly využít přestávek k aktivnímu pohybu. Pokud se však chcete věnovat nějakému sportu, je třeba vědět,že ne všechny sporty jsou vhodné.Mezi doporučené sporty patří například plavání, turistika, lyžování na běžkách, jízda na kole a na koni. I tady je ale třeba dodržovat určitá pravidla. Například máte-li hypermobilní páteř, je pro Vás při plavání nejvhodnější styl „kraul“ nebo „znak“. U pěší turistiky je třeba používat kvalitní obuv a preferovat chůzi po měkkém povrchu.
Pro jedince s hypermobilním syndromem považujeme za nevhodné sporty ty, při kterých dochází k náhlým změnám směru pohybu, rotacím nebo zvětšování rozsahu pohybu v kloubech. Mezi takové sporty řadíme např. tenis, fotbal, házenou, volejbal, gymnastiku, balet a tanec. Pro toho, kdo má hypermobilní loketní klouby, může být nevhodný například také hod oštěpem. K problému může dojít i u gymnastů při stoji na rukou. Kromě těchto sportů existuje ještě celá řada sportovních aktivit, u kterých je třeba individuálně vyzkoušet, zda vám nebudou zhoršovat obtíže. Pokud máte hypermobilní syndrom a sportujete, je potřeba se vždy před plnou zátěží postupně pomalu rozcvičit. Vyvarujte se intenzivního a nekontrolovaného posilování ve fitcentrech. Problémem může být i základní tělesná výchova u školních dětí. Bylo by jistě chybou osvobozovat děti s hypermobilním syndromem z hodin tělocviku. Je však vhodné po dohodě s pedagogem neprovádět nevhodné protahovací cviky a naopak zařadit cviky posilující svalstvo v okolí hypermobilního kloubu. I při mimosportovní činnosti je dobré vyhnout se některým nevhodným polohám. Takovými jsou často turecký sed, sed mezi patami nebo dlouhodobé klečení. Výčet fyzických aktivit není jistě úplný a další konkrétní otázky stran sportu je vhodné probrat se svým ošetřujícím lékařem.
Při výběru povolání je dobré se vyhnout takovému, kde je nutné dlouho setrvat v jedné poloze.To proto, že lidé s hypermobilním syndromem obecně hůře snášejí tzv. statickou zátěž. Vhodnější jsou proto práce nestereotypní s možností často měnit polohu. Jako příklad nevhodného zaměstnání můžeme uvést například povolání řidiče, rýsování u horizontálních stolů nebo zubní lékařství.
Má-li být cvičení účinné, musí být pravidelné a dlouhodobé. Odborníci vám mohou pouze ukázat, jaké cviky jsou pro Vás vhodné a jak je správně provádět. Vše ostatní je ve vašich rukou.
Není cílem tohoto textu naučit vás všechny cviky. Hypermobilní může být téměř každý kloub na lidském těle, a proto i cviků, které lze použít je celá řada. Navíc je třeba ke každému dítěti přistupovat individuálně. Ideální tedy je zacvičení kvalifikovaným rehabilitačním pracovníkem. Víme, že u dětí se velmi často objevují bolesti dolních končetin a rukou v důsledku hypermobility kolenních kloubů, zápěstí a drobných kloubů ruky. Zde lze s úspěchem použít velmi jednoduché cviky, které Vám proto nabízíme.
Při tomto cvičení používáme pružný pás ze speciálního materiálu ( Thera-Band nebo Flexaband ). Vyrábí se v několika barevných variantách a barva vyjadřuje jeho sílu. Který jeho typ bude pro Vás nejvhodnější a kde je možno tento pás zakoupit, vám sdělí váš ošetřující lékař nebo rehabilitační pracovník. Pro cvičení je vhodný následující postup :
POZOR: Dolní končetinu při cvičení natahujte pouze do polohy, která odpovídá normálnímu rozsahu pohybu v kloubu. Při dotahování do krajní polohy byste dále zvyšovali svoji hypermobilitu.
K cvičení používáme molitanový míček na tzv. „líný tenis“.
Pro správný sed a jeho nácvik můžete využít opět pružného pásu.
Vážení rodiče, děti a dospívající,
hypermobilita není vlastně nemoc, je jen dosti rozšířenou odchylkou. Problémy
může přinášet, pokud je doprovázena bolestí. Přáli bychom si, aby vám všechny
tyto informace pomohly se s touto odchylkou vyrovnat a zároveň vám nabízíme
možnost konzultovat s námi i ostatní problémy, které můžete mít. A nakonec ..
Nenechejte své tělo, aby vám řídilo váš život!!